Deep Imagery - hlubinná imaginace

 PROBUĎ SVOJI VNITŘNÍ MOUDROST A UZDRAVUJÍCÍ SÍLU 

V bezpečném prostoru, ve kterém tě bude provázet tvá vnitřní moudrost, objevíš příběhy, emoce a pocity, které transformují tvůj život. Hlubinná imaginace je vědomá cesta světem vnitřních obrazů a představ. Během sezení zažiješ hlubokou práci se svými průvodci (většinou zvířaty, rostlinami nebo bytostmi), kteří ti pomohou zpracovat jakákoliv osobní i zdravotní témata.

Co můžeš  očekávat?

HLUBOKÉ SEBEPOZNÁNÍ A OBJEVOVÁNÍ:  Odhalení tvých vnitřních darů a moudrostí, které čekají, až je probudíš k životu.

LÉČIVOU ENERGII: Jemné rozpouštění bloků a obnovení přirozeného toku životní síly a energie. 

OSOBNÍ RŮST: Probuzení tvé autentické síly a naplnění svého potenciálu.

Bezpečně a jemně tě provedu všemi potřebnými situacemi.

Sezení v hlubinné imaginaci trvá do 110 minut. Můžeš přijít na jedno sezení s jakýmkoliv osobním nebo zdravotním tématem. 

Jak mě černý pták znovu učil létat: překvapivé setkání s průvodcem důvěry

Po úvodním sestupu do nitra se nic zásadního nedělo. Pak jsem si všimla, že nade mnou lítá velký černý pták. Zavolala jsem na něho, ať přiletí ke mně, ale on mi řekl, že jeho posláním je létat a ne sedět na místě. Řekl mi, ať letím já za ním. Na to jsem mu odpověděla, že nemohu, že nemám křídla. Položil mi zajímavou otázku: "kde jsi o ně přišla?" Nevím, odpověděla jsem. Asi jsem pořádně nevylétla z hnízda a nenaučila se létat. Nechali jsme tedy léčit tuto situaci a já jsem cítila, jak mi křídla začala narůstat. Během chvilky mi narostla obrovská, krásná křídla. Postavila jsem se na kraj louky a zkusila vzlétnout. Roztáhla jsem křídla a i přes počáteční strach jsem najednou letěla. Bylo to krásné. Najednou jsem letěla a viděla svět s úplně jiné perspektivy. Pak jsem si s ptákem sedli na větev a povídali jsme si. Nechali jsme léčit všechny buňky v mém těle, aby věděly, že mohu létat. Byl to zvláštní a osvobozující pocit. (zajímavé bylo, že když jsem se měla rozletět, někdo v místnosti řekl", mohlo by se otevřít okno? Potřebuji vzduch." A tak jsem dostala i prostor, kam se rozletět. I když si už každý létáme někde jinde, zůstali jsme přáteli a můžeme se navzájem na sebe spolehnout.

Každá cesta ti otevře nový pohled na svůj vnitřní svět a sebe a přinese konkrétní posun v tom, co právě řešíš. Klientky často popisují, jak se po cestě cítí více propojené se svými pocity a emocemi. Jako by se dotkly měkkého a hřejivého místa hluboko uvnitř svého srdce.  Samotné příběhy jsou velmi léčivé, objevující a fascinující. 

Duševní zdraví
Měla jsem možnost projít s Radkou hlubinnou imaginací a chtěla bych vyjádřit svou velkou vděčnost za její nesmírně laskavý a přirozeně podporující přístup. Její samotná přítomnost působí klidně, důvěryhodně a zároveň krásně žensky ukotvuje. Díky tomu jsem se mohla do procesu ponořit bez obav a popisovat své prožitky otevřeně a bez cenzury. Mít při imaginaci někoho takového je nesmírně obohacující. Když člověk tímto procesem prochází sám, často zůstává uzavřen ve své vlastní perspektivě. Díky Radčinu citlivému vedení a bystrým postřehům jsem mohla své jednání nahlédnout z jiné perspektivy a objevit souvislosti, které by mi jinak unikly. Její způsob provázení v sobě nese jemnost i hloubku, rozhodnost i sílu – a přesto plně zachovává svobodu samotného cestujícího. A navíc – když můžete něco tak osobního a hluboce intimního, jako je hlubinná imaginární cesta, sdílet v přímém prožitku s druhým člověkem, otisk poselství či uvědomění je pak určitě o to hlubší.
Helena
Neumím to asi vyjádřit slovy, ale je to jako by něco dávno mrtvého ve mně ožilo, jako bych svět dokázala vnímat ostřeji, jako by se mlha postupně rozpouštěla a já vnímám všechny kontury života mnohem jasněji. Jako bych doteď žila za závojem, který jsi rozhrnula a ukázala mi to všechno okolo i uvnitř mě. Občas je mi do pláče, cítím dojetí a vděčnost, chvílemi je mi do smíchu 😌 Nechávám to plynout. Cítím, že to bylo významné ❤️ Nedokážu dost poděkovat, bylo to jako vrátit se domů 🌞🙏
Kateřina

Příběhy, které tě mohou inspirovat k vlastní proměně

Jak mi dary z vody změnily život: od nálezu dřevěných poslů až po setkání s vnitřními průvodci

V létě 2019 ke mně po vodě připluly dva zvláštní kusy dřeva. Jeden vypadal jako zahnutá hůlka, druhý jako vyřezaný ptáček. Zaujaly mě, vylovila jsem je a vzala si je domů. Po pár dnech jsem zaslechla  v rádiu upoutávku na setkání s mexickým učitelem Stevem Gallegosem, který vede cesty za vnitřními průvodci - zvířaty. Přejel mi mráz po zádech jako vždy, když se mnou něco silně rezonuje. Okamžitě jsem se vrhla k počítači a zjistila, že je volné poslední místo. V tu ránu bylo moje a já se nemohla dočkat. Steve Gallegos byl jako pohádkový dědeček. Moudrý, laskavý a neuvěřitelně vitální starý muž. Klid, který vyzařoval z jeho tváře mě prostoupil během chvilky. Laskavý hlas mi byl blízký a moc příjemný. A právě tímto hlasem mě zavedl na moji první hlubinnou cestu, která odstartovala moji dlouhou a já doufám, že nikdy nekončící pouť do mých vnitřních světů.  Zážitek z mé první cesty si můžeš přečíst >>TADY.     Po tomto prvním dvoudenním setkání se v mém životě začaly dít malé zázraky. Všimla jsem si, jak mi všechno vychází. Všechno do sebe zapadalo a co se nedělo tak, jak jsem chtěla já, mělo vždy další pozitivní význam. Tento stav trval asi dva týdny. Věděla jsem, že to má souvislost s mými vnitřními cestami. Na každé sem totiž rostla, rozpouštěla zaseknuté části a doslova se učila znovu létat. Musela jsem na další workshop a tak jsem se se Stevem setkala hned další rok v Bratislavě a zažila to samé. Byla jsem velmi překvapená, když nám Steve vyprávěl, že jednoho dne k němu po vodě připlula "mluvící hůlka", která odstartovala jeho cesty za vnitřními průvodci. Pokud jste pozorně četli, jistě vám to něco připomíná. WOW 🙂 Dnes mám již za sebou tříletý výcvik a stala jsem se tak certifikovanou průvodkyní za cestami do vnitřních světů. Pokud slyšíš volání svých vnitřních průvodců, bude mi ctí tě k nim doprovodit a držet ti prostor pro všechny vaše společné cesty. 

Velmi silný příběh ukrytý v srdci

Stalo se to hned při první imaginaci, kdy jsme měli cestovat za zvířetem svého srdce. Nevěděla jsem vůbec co dělat, tak jsem se jen nechala unášet klidným hlasem průvodce. Svým vnitřním zrakem jsem šla hluboko do svého nitra a čekala, co se stane. Srdce mi divoce tlouklo, protože to byla moje první cesta a já vůbec netušila, co bude následovat. Jako bych v tu chvíli tušila, že to bude hodně silné a hluboké. Najednou se mi před očima objevila obrovská kobra. Hleděla mi zpříma do očí. Polekala jsem se, přesto jsem neodvrátila svůj zrak a zadívala jsem se do jejích hlubokých a laskavých očí. Komunikovaly jsme spolu beze slov a tak jsem hned věděla, že je mojí ochránkyní a že se jí nemusím bát. V tu chvíli se mi opravdu ulevilo. Srdce se zklidnilo a já z jejího chování vyčetla, že ji mám následovat. Zavedla mě do nedaleké jeskyně, kde mi ukázala tři malá, opuštěná vlčata. Hned ke mě přiběhla já si s nimi začala hrát. Kobra se na nás chvíli dívala a pak mi sdělila, že se mám o ně postarat. Vůbec jsem nevěděla jak. Vzala jsem je postupně do náruče a chvíli se s nimi mazlila. Byla přítulná a bylo mi s nimi hezky. V tom ale cesta imaginace končila a my se měli navrátit do reálného světa. Opatrně jsem je položila zpátky na zem a vrátila se do přítomného okamžiku. Byla jsem celá nesvá z konce své cesty. Věděla jsem, že tam ta vlčata nemohu nechat. Abych dodržela slovo, které jsem dala kobře, řekla jsem průvodci o své neukončené cestě a ten mě zavedl zpátky do děje, abych mohla prožít vše, co jsem prožít potřebovala. Malá vlčata v příběhu symbolizovala moje děti, o které jsem přišla za silné bouře a nemohla se s nima rozloučit. Uvnitř sebe jsem objevila bolestný pocit, že jsem je nedokázala ochránit a nebyla s nimi, když mě potřebovala. Vlčata mě ujistila, že to byla jejich volba a že si tuto situaci potřebovala prožít. Jejich ujištění ve mně vyvolalo pocity klidu a míru. Kobra mi nabídla, že si je mohu vzít do svého srdce a nechat si je stále u sebe. Stali se tedy moji součástí, zaplnili prázdné místo a naopak známý pocit smutku a prázdnoty, který mě občas bez příčiny přepadl, zcela vymizel. Našla jsem kus starého příběhu, který byl buď můj, předků nebo celé mojí generace - kdo ví. Touto cestou se vše energeticky jemně a laskavě vyčistilo a přineslo mi v určité rovině blažený klid a úlevu.

Jezero smutku a brána radosti: jak Jana znovu objevila ztracenou část sebe samé

Po úvodním sestupu do nitra za Janou přišel jako průvodce hroch a dovedl ji k jezeru. Tam ji řekl, že to jezero je plné jejího smutku. Jana se rozplakala a cítila velkou lítost. Když plakat přestala, zeptala se, co s tím smutkem může udělat. Hroch jí řekl, že všechen smutek vypije. Jana mu odpověděla, že to po něm nemůže chtít, že by pak určitě byl také smutný. Hroch odpověděl, že umí smutek přetransformovat v něco hezkého a všechnu smutnou vodu vypil. "Co bude s dírou po smutku? ", ptala se Jana. "Záleží na tobě, čím ji budeš chtít naplnit", odpověděl hroch. Jana se ani chvíli nerozmýšlela a odpověděla, že ji chce naplnit radostí. Ale že nějak zapomněla si radost pouštět do života. Hroch se jí zeptat, kde se to Jana naučila. Řekla mu, že v dětství. Tam zavřela radosti bránu. Hroch ji dovedl k oné bráně a Jana ji po letech opět otevřela. Hroch jí řekl, ať nechá bránu otevřenou a radost pustí k sobě. Jana to vizuálně udělala a pocítila obrovský příliv energie. Byla hrochovi moc vděčná a s láskou ho objala. Znovu se rozplakala, ale radostí a vděčností, že ji průvodce pomohl zbavit hlubokého smutku a otevřít se znovu vlastní radosti.

Osvobození od migrén: jak mě plejtvák naučil pustit kontrolu a najít úlevu

Když jsem svým vnitřním hlasem volala svého průvodce, který mě zavede za nepříjemnými migrénami, které mě skoro vždy úplně vyřadily z běžného života, vynořil se v mém obraze z vody obrovský plejtvák a okamžitě mě spolkl. Ocitla jsem se v jeho útrobách a pocítila záchvat paniky. Všude kolem tma, stáhlo se mi hrdlo, nemohla jsem dýchat. Volala jsem na něj, ale neposlouchal mě. Naopak jsem cítila, jak ve vodě začal dělat salta a kotrmelce a já začala cítit i žaludeční nevolnost. Přesně tak, jako když mívám migrénu. Nezbývalo mi nic jiného, než dát všem těmto nepříjemným pocitům prostor, až začaly postupně slábnout a ustupovat. Když se plejtvák zklidnil, uvědomila jsem si, že nemohu dělat nic. Přesně tak, jako když mi třeští hlava. Nohy jsem měla uvízlé v nějaké divné, vazké a smradlavé tekutině. Konečně jsem uslyšela hlas: tohle sis přece přála ne? Mít na chvíli klid, nic neřešit … Uvědomila jsem si, že má pravdu. Když je toho na mě moc a málo odpočívám, přeji si na chvíli nic neřešit a mít klid. Ale tady uprostřed útrob velké ryby se mi nelíbí. Plejtvák mi sděluje, že kdo se přetěžuje tak, že má pak málo energie, je snadnou kořistí pro predátory - třeba právě v podobě migrény. Dávám si čas a přijímám situaci, že už se do podobných situací dostávat nechci. Náhle cítím, jak se mnou plejtvák pluje k pevnině, otevře tlamu a já mohu vyjít ven. Stojím na pevnině, on má tělo ve vodě, ale tlamu vystrčenou na souši. Cítím obrovskou pokoru být zase venku, obrovskou pokoru ke svému tělu - že pro mě chce to nejlepší a já ho dokáži tak zahltit myšlenkami, povinnostmi a různými dalšími zátěžemi a ani mu nedopřeju potřebný čas k odpočinku a nakládám na něj víc a víc. Cítím lítost. Velkou lítost. Ptám se plejtváka, co ode mě potřebuje. Chce hladit, chce péči a něhu - tak ho hladím a hladím…a jak ho hladím, on se zmenšuje a zmenšuje, až mám v rukou rybku normální velikosti. Vím, že chce abych ho pustila, vím, že touží po svobodě. Ale nemohu - držím ho za ocas a nechci ho pustit. Znám snad toto ze svého života, že i to, co mi neslouží, nerada propouštím? Chvíli mi trvá, než jsem schopná povolit stisk a pustit ho pryč. Odpluje, ale já vstupuji do vody za ním. Čeká na mě - začínáme spolu plavat a dělat ve vodě kotrmelce a salta. Je mi tak dobře. Cítím se svobodně a chci se jen nechat unášet na rozpustilých vlnkách. Říká mi, že se musím vrátit na pevninu, že moje místo je tam. Nechce se mi. Když vidí moji neochotu, vezme mě lehce za ruku, vystoupí se mnou na pevninu a dokonce mu tam narostou malé nožky. Jde se mnou a já cítím pocit silného přátelství. Najednou cítí svoji sílu a vím, že je čas se rozloučit…

Cesta za hvězdou duše

Po se sestupu do hlubokého nitra jsem se dostala k jeskyni průvodců, ze které vyšel velký medvěd grizzly. Říkám mu že se chci vydat za hvězdou své duše a jeho odpověď mě ohromila: „Už jsi tam měla být dávno“. Vyzval mě, ať mu vylezu na záda a chytím se jeho husté srsti. Poslechnu a jakmile se usadím na jeho hřbetě, začne se mnou šplhat po skále nahoru. Cesta není bezpečná. Kolem nás ze shora padají kameny a já dostanu strach, aby se mu něco nestalo. Šikovně se schoval pod převisem a mně se ulevilo. Nedaleko nás přiletěl malý ptáček, pravděpodobně pěnkava horská. V zobáčku držela zlatý vlas nebo stéblo a podala mi do ho dlaně. Prý je pro tuto cestu důležité a budu ho potřebovat. Vylézáme z úkrytu a vydáváme se znovu na cestu vzhůru a pěnkava letí vedle nás. Na další plošině , kde se zastavujeme leží hromada kostí. Pociťuji velký smutek a zděšení, co se tady asi stalo. Medvěd mi říká, že tam někdo umrzl, když lezl za svojí hvězdou duše, ale že já se nemusím bát, protože on je mým průvodcem. Pozůstalé kosti patřili někomu, v jehož osudu byl i tento útrapný konec. Jdu blíž ke kostem a s pokorou se jim pokloním. Ptám se ptáčka, zda mám na kosti položit zlatý vlas, ale ptáček zavrtí hlavou. Pokračujeme dál nahoru. Začíná být čím dál větší zima a začíná padat sníh. Ještě více se zachumlám do huňatého kožichu a slyším tlukot velkého medvědího srdce. Když dorazíme na samý vrchol, dostanu pokyn vykouknout ven. Jsme na úplné špičce hory, kde se nachází jeskyně. Z jeskyně vede otvor do nebe. Medvěd mě vyzve, že dál už musím sama a počkat, zda ke mně hvězda přijde. Po chvíli čekání mě pohltilo zářivé světlo a celý prostor se prozářil. Na kraji toho prostoru stojí medvěd, na stěnách jsou piktogramy s mými minulými životy. V prostoru budoucnosti nic není - budoucnost prý záleží jen na mně. Tady končí osud a začíná boží přání. Nerozumím tomu, říkám do prostoru. „JÁ JSEM TY A TY JSI JÁ“, zaznělo. Všechno odevzdáváš mně. „Kdo jsi?“, ptám se. MY JSME JEDNOTA. Tato věta je pro mě velmi náročná a já ji neumím rozumově zpracovat. Ukazuji zlatý vlas, můžu mít prý jakékoliv přání, ale já mám strach. Jsem zmatená a nechávám skrze sebe procházet všechny své pocity. Stále mi v hlavě zní věta, že VŠE JE JEN NA MNĚ…není důležité co dělám, ale jak to dělám, s jakou láskou - to je záměr, pro který jsem si přišla. „LÁSKA“ pramení ve mně, zní mi v uších a já pociťuji sladkou lehkost a blaženost. Splývám se světlem, s jednotou, s nekonečnou láskou…❤️ Světlo můžeme pořád prodýchávat a pouštět ho s výdechem do světa - každý výdech by měl být plný lásky…Ona je moje MATKA a vždycky tady bude pro mě… pokrývá mě zlatý poprašek. Zlatý vlas si dávám do medailonku a věším si ho na krk. Je atributem PŘIJETÍ A BEZPODMÍNEČNÉ LÁSKY. Koho pošimrám tím zlatým vlasem, toho požehnám přijetím a bezpodmínečnou láskou… Nakonec za vše poděkuji, zachumlám se znovu do medvědova kožichu a vracíme se dolů….

Terapeutická místnost

Kde se společně potkáme?

Revoluční 8, Praha 1 - (tram Dlouhá třída, metro Náměstí Republiky)


Telefonická konzultace
ZDARMA
do 20 minut
"První krok k poznání, zda je tato metoda pro tebe ta pravá" nebo "konzultace po sezení"
Hlubinná imaginace online
1 500 Kč
1,45 hod
Transformační cesta do tvého vnitřního světa z pohodlí domova.
Hlubinná imaginace Praha 1
1 800 Kč
1,45 hod
Objevná cesta do tvého vnitřního světa, která otevírá dveře k tvé vlastní moudrosti
Balíček 3 sezení
4 500 Kč
ušetříš 900 Kč
Hluboký transformační proces s postupným odkrýváním vrstev svého vnitřního já
Radčino provázení hlubinnou imaginací bylo jemné a cítila jsem se při něm bezpečně. Oceňuji její otevřený přístup a citlivé opečování v průběhu imaginace i po jejím skončení. Velmi doporučuji, pokud se chcete vydat na cestu sebepoznání a do hlubin své duše. Radka je skvělá průvodkyně.
Léňa

Hlubinnou imaginaci v této podobě přinesl a nabídl světu jeden z předních světových odborníků Eligio Stephen Gallegos. Měla jse tu čest se sním dvakrát osobně setkat a samotné setkání bylo velmi hluboké a inspirující. Steve (jak si říkal) podporoval cestu do vlastní celistvosti skrze cestu do vlastní duše. Jak zmiňuje ve své knize: "Samotná práce ve vrstvách hlubinné imaginace je tou nejmocnější cestou k emocionálnímu uzdravení, růstu do zralosti a dosažení rovnováhy s vlastním pravým bytím, kterou znám. Je to cesta, která nás vede do vlastní celistvosti. Je to směr vedoucí k naší živosti." (S.Galegos, z knihy Do celistvostiSama jsem prošla mnoha svými příběhy společně s průvodci a jeho slova mohu jen potvrdit. 

V roce 2023 jsem ukončila tříletý výcvik - Deep Imagery - Personal Totem Pole Process pod vedením rakouské lektorky Raffaelly Mayany Romieri. 

Zobrazit víceZobrazit méně